Právo na paušální náhradu hotových výdajů a rovnost účastníků

Ústavní soud rozhodoval dne 7. října 2014 v řízení pod sp.zn. Pl. ÚS 39/13 o návrhu Okresního soudu v Chrudimi, na zrušení ustanovení § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění. Napadené ustanovení bylo podle navrhovatele v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť někteří úspěšní účastníci řízení jsou povinni prokazovat, jaké hotové výdaje jim v řízení vznikly, naopak jiní jsou tohoto břemene zbaveni, stačí, že náklady uplatní paušálně na základě normativně založeného předpokladu, že s procesním úkonem jsou pravidelně spojeny hotové výdaje ve výši 300 Kč.

 

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítlo, a formuloval ve svém výroku č. II toto svůj závazný interpretativní výrok následujícího znění:: „Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.“

Ústavní soud tedy tomuto návrhu nevyhověl a vyjádřil přesvědčení, že prostor k takové soudní úvaze, která by umožnila přiznávat paušální náhradu hotových výdajů i nezastoupeným účastníkům řízení, a tedy zachovat jejich rovné postavení v řízení oproti účastníkům zastoupeným, jak požaduje článek 37 odst. 3 Listiny, se nabízí již v rámci nynějšího textu právní úpravy. Dle uvedeného rozhodnutí nelze totiž přehlédnout, že výčet nákladů řízení obsažený v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu je toliko demonstrativní, jak ukazuje použití slova „zejména“. Právě toto slovo vytváří prostor pro zahrnutí i jiných nákladů řízení, jejichž přiznání je souladné se smyslem tohoto ustanovení. Těmito náklady, které lze nahradit i nezastoupenému účastníku řízení, jsou pak právě hotové výdaje nahrazené paušální částkou, a to ve výši podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Plénum Ústavního soudu zvážilo i současnou situaci, že stávající právní stav poskytování náhrad hotových výdajů představuje nejen porušení rovnosti zbraní, ale i systémový problém fungování soudnictví, neboť někteří „sérioví“ žalobci zastoupení advokátem jsou motivováni k tomu, aby podávali stovky žalob proti nezastoupeným účastníkům, neboť vědí, že v případě neúspěchu prakticky nic neriskují, naopak v případě úspěchu mohou získat kromě samotné (mnohdy nízké) žalované částky také paušální náhradu hotových výdajů, jež jsou v případě sériových žalob reálně mnohem nižší.

Vydané průlomové rozhodnutí Ústavního soudu, zejména jeho zdůvodnění tak otvírá i další poměrně zajímavou otázku, a to zda není porušením zásady rovnosti účastníků řízení přiznání nákladů právního zastoupení jen účastníkovi řízení zastoupeného advokátem. Ve světle výše uvedeného se totiž smazává reparační funkce paušálního odškodnění vynaložených nákladů řízení výhradně v souvislosti s právním zastoupením.