K zásadě rovnosti účastníků ve správním řízení

Zásada rovnosti jako jedno ze základních východisek pro vedení správního řízení, je zakotvena v § 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „SŘ.“) Formálními nedostatky při vedení správního řízení však často dochází k zásadnímu porušení této zásady, čímž může v konečném důsledku dojít k zatížení správního řízení vadou, jež zakládá nesprávné rozhodnutí ve věci. 

Při zastupování účastníka správního řízení je prověření správné aplikace této zásady jedním z okamžiků, kdy je možné relevantně zpochybnit správnost postupu správního orgánu.

Ústavní soud České republiky se zásadou rovnosti účastníků zabýval ve vztahu k soudnímu řízení ve svém nálezu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2732/15 ze dne 12.1.2016, kdy tento soud přezkoumával soulad rozhodnutí Městského soudu v Praze s normami ústavního práva. Předmětem přezkoumávaného rozhodnutí bylo právní posouzení deliktní odpovědnosti subjektu správního práva ve vztahu k rozhodovací praxi správního orgánu, potažmo správního soudnictví, ve věci deliktů, jež jsou svou povahou obdobné k projednávané věci. Zároveň pak ústavní soud ve stejném rozhodnutí hodnotil konflikt aplikace zásady dispoziční ve spojení s aplikací zásady „vigilantibus iura scripta sunt“ v konfrontaci s aplikací zásady „iura novit curia,“ která má v rámci aplikace závazné judikatury překročit rámec zásady dispoziční.

Konkrétně tento postulát pak ústavní soud shrnul v čl. 33 citovaného rozhodnutí, když uvedl následující: „ V situaci, kdy si byl Nejvyšší správní soud při rozhodování této věci jednoznačně vědom existence vlastního rozsudku sp. zn. 6 As 125/2014 a právního názoru v něm obsaženého (kromě skutečnosti, že tato povědomost plyne přímo z obsahu napadeného rozsudku, předpokládá se tato znalost rovněž z obecné zásady iura novit curia, neboť i precedenční rozhodnutí soudů představují právo v širším slova smyslu a soud je povinen dobře znát - zejména vlastní - judikaturu) a protože skutkové a právní okolnosti případu zcela jednoznačně nepřipouštěly možnost distinkce, bylo možno postupovat jen dvěma způsoby. Buď dříve vyslovené právní závěry zopakovat i v rozhodovaném případě, anebo předložit odlišný právní názor rozšířenému senátu postupem podle ustanovení § 17 odst. 1 soudního řádu správního. Nic takového však rozhodující senát Nejvyššího správního soudu neučinil a jakémukoliv použití právního názoru obsaženého v rozsudku sp. zn. 6 As 125/2014 se v podstatě zcela vyhnul, čímž se však dopustil porušení dříve zmíněných principů předvídatelnosti a jednoty rozhodovací činnosti soudů a zásady rovnosti účastníků řízení.“

Zároveň však ústavní soud svůj závěr korigoval tím, že taktéž opuštění zásady dispoziční má za následek narušení zásady rovnosti účastníků, když tímto postupem soud může upřít účastníkovi řízení vyjádřit se ke skutkovým a právním otázkám. Toto právo účastníka řízení však nemůže být narušeno v situaci, kdy soud, potažmo správní orgán, při dodržení všech zásad správního řízení, aplikuje judikaturu vztahující se k obdobným skutkům, jež byly v minulosti v rámci soudního či správního řízení projednávány. Naopak nelze připustit, aby soud či správní orgán ve vztahu k totožným či obdobným skutkům přistupoval odlišně tím, že aplikuje zásady zakotvené v českém právním řádu bez zřetele ke všem okolnostem projednávané věci, přičemž za takové okolnosti se v souladu s citovaným nálezem považuje rozhodovací praxe vztahující se k dané problematice.

Další aspekty zásady rovnosti účastníků Ústavní soud České republiky rozvíjel časově starším, nikoliv však zastaralém či překonaném, nálezu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 690/01 ze dne 27.3.2003, kdy ústavní soud v čl. II. nálezu uvedl tento postulát: „Z pohledu ústavněprávního je nutno v zásadě na danou problematiku nahlížet tak, že ministerstvo jako orgán veřejné moci je vázáno obecně vymezeným ústavním limitem činnosti těchto orgánů, jímž je v principu především postulát, dle něhož může a současně je povinno činit pouze to, co stanoví zákon [čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ke znakům právního státu a mezi jeho základní hodnoty patří neoddělitelně princip právní jistoty (čl. 1 odst. l Ústavy), jehož nepominutelným komponentem je nejen předvídatelnost práva, nýbrž i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je vyjádřením maximy, na základě níž se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nikdo, tj. fyzická či právnická osoba, nebude zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli. Obsah citovaných ustanovení, totiž že státní moc lze uplatnit jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, nelze totiž chápat jako volnou úvahu státních orgánů, zda tak učiní či nikoliv, ale naopak jako povinnost uplatňovat tuto moc (zákonem stanoveným způsobem) tam, kde je to nezbytné (k tomuto srov. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 488/01 ze dne 11. 7. 2002.“ Ve vztahu k zásadě rovnosti účastníků správního řízení pak lze konstatovat, že i opomenutím projednání věci, jež je skutkově správním deliktem, zakládá nerovnost ve vztahu k účastníků, který je z důvodu činnosti na straně správního orgánu nucen čelit deliktní odpovědnosti, zatímco ve vztahu k jinému účastníku tato odpovědnost uplatňována bez závažného důvodu není.

Ve vztahu ke shora citovanému nálezu II. ÚS 2732/15 je pak namístě citovat zejména správními orgány často opomíjené poselství uvedené v závěru tohoto nálezu, ve kterém ústavní soud konstatoval, že právní normy je třeba vykládat tak, aby plnily svoji funkci spočívající v rozumném a spravedlivém vyřešení problému v tom smyslu, aby obstálo před měřítky tzv. zdravého rozumu a podle fundovaných představ spravedlnosti panujících ve společnosti. Při správné aplikaci tohoto přístupu pak může být přezkum zásady rovnosti účastníků řízení z hlediska práva nadbytečný.

Veřejná komunikace coby předmět soukromoprávních vztahů

Obecné užívání pozemní komunikace, je zakotveno v části šesté, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), kdy konkrétně § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích definuje obecné užívání těchto prostranství v režimu veřejného prostranství tak, že veřejné komunikace smí užívat každý bezplatně a k obvyklým účelům, ke kterým jsou určeny.

Stanovení místní příslušnosti soudu při svěření dětí do společné péče rodičů

Správné stanovení místní příslušnosti soudu je základním předpokladem vedení soudního řízení a v soudní praxi by určení místní příslušnosti nemělo činit soudům ani advokátům žádné zásadní potíže.

K aplikaci moderačního práva na náhradu nákladů řízení

Náhrada nákladů soudního řízení je obecně upravena v ust. § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Příspěvek státu na nájemné - „Covid – Nájemné“

Ministerstvo průmyslu a obchodu již zveřejnilo výzvu k podávání žádostí o podporu z dotačního programu COVID – Nájemné.

Dotace je určena pro podnikatele, kteří museli kvůli přijatým krizovým opatřením dočasně uzavřít své provozovny pro maloobchodní činnost a poskytování služeb zákazníkům v těchto provozovnách.

K vysvětlovací povinnosti manžela ohledně výběru finančních prostředků náležejících do SJM

Cílem tohoto článku je představení aktuální judikatury vztahující se k vysvětlovací povinnosti manžela v řízení o vypořádání společného jmění manželů, a to ve vztahu k výběru a použití finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů (dále také jen „SJM“).

K posuzování dobré víry v případě vydržení sousedního pozemku

Cílem tohoto článku je představení aktuální judikatury vztahující se k možnosti vydržení cizího pozemku v případě, kdy hranice mezi pozemky nejsou reálně vytyčeny nebo jsou vytyčeny chybně. Tento článek se nezabývá podmínkami pro žalobu na určení sporných hranic mezi pozemky, avšak směřuje na případy, kdy došlo k vytyčení hranic mezi pozemky a o průběhu těchto hranic není spor, avšak do doby, než k vytyčení hranic došlo, byly pozemky užívány v rozporu s těmito hranicemi pozemku.

Vláda schválila návrh novely zákona o kompenzačním bonusu pro s.r.o.

Vláda dne 4. 5. 2020 schválila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2.

Schválení zákonů upravujících odklad nájemného z důvodu COVID-19

Dne 27. 4. 2020 již byly ve sbírce zákonů publikovány schválené zákony upravujících podmínky, za nichž nebudou moci pronajímatelé vypovědět nájem v případě, že bude nájemce v prodlení se splacením nájemného z důvodu epidemie koronaviru.

Podpora pro malé s.r.o. postižené v důsledku COVID-19?

Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo vládě návrh nařízení vlády týkající se poskytování dotací některým fyzickým osobám v souvislosti s krizovými opatřeními přijatými z důvodu výskytu COVID-19.

crypto efefef background seda

 

© 2019 REZNICEK & CO, All Rights Reserved   |   Zásady zpracování osobních údajů   |   Informace pro spotřebitele