K vyvrácení právní domněnky existence a výše uznaného dluhu

Cílem tohoto článku je představení aktuálního postoje judikatury k vyvrácení právní domněnky existence a výše uznaného dluhu ze strany dlužníka, resp. unesení důkazního břemene dlužníka v případě, kdy věřitel disponuje písemným uznáním dluhu.

Institut uznání dluhu je zakotven v ustanovení § 2053 a § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Občanský zákoník rozlišuje výslovné a konkludentní uznání dluhu. Výslovné uznání dluhu upravuje ustanovení § 2053 občanského zákoníku, podle něhož platí, že „Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Ustanovení § 2054 občanského zákoníku pak upravuje tzv. konkludentní uznání dluhu, dle něhož se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Posledně citované ustanovení také dále stanoví, že „plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

Zásadním rozdílem mezi výslovným a konkludentním uznáním dluhu je, že pokud dlužník uzná svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, tak tímto postupem nastanou účinku uznání dluhu, a to i v případě, že v době uznání dluhu byla pohledávka věřitele již promlčena. Naproti tomu u konkludentního uznání dluhu dle ust. § 2054 občanského zákoníku nemůže pouhé plnění ze strany dlužníka vyvolat účinky uznání dluhu v případě, že by předmětná pohledávka věřitele již byla promlčena.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že „Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání.“(1)

Aby však uznání dluhu mohlo vyvolat shora uvedené následky, tak je nezbytné, aby uznání dluhu obsahovalo veškeré zákonem požadované náležitosti a bylo učiněno v písemné formě. V písemném uznání dluhu musí být vymezen důvod dluhu a jeho výše. Zákon však nestanovuje způsob, jak mají být tyto skutečnosti vymezeny, přičemž dle aktuální rozhodovací praxe platí, že důvod dluhu a jeho výše nemusí být výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení o uznání dluhu, nýbrž postačí, že „písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání […] důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají […].“(2)

Nejvyšší soud k tomuto dále dodává, že s ohledem na to, že „uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o. z.), musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“(3)

Kromě započetí běhu nové promlčecí lhůty a dalších účinků, které se s uznáním dluhu pojí, je zásadním účinkem skutečnost, že uznání dluhu zakládá domněnku existence dluhu v době jeho uznání, což významně posiluje procesní pozici věřitele v soudním řízení, neboť ten nemusí prokazovat ani existenci a ani vznik dluhu, když důkazní břemeno je přesunuto na dlužníka. Judikatura k tomuto uvádí, že „Uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou.“(4)

Pokud jde o to, v jaké míře musí dlužník vyvrátit či zpochybnit existenci či zánik uznaného dluhu, tak je dlouhodobě judikováno, že dlužník unese důkazní břemeno pouze v případě, že prokáže skutečnosti, které opodstatňují závěr, že uznaný závazek neexistuje.(5) K vyvrácení právní domněnky existence uznaného dluhu však nepostačuje pouhá pochybnost či nejasné okolnosti vzniku závazku.(6)

Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že dlužník musí neexistenci či zánik závazku prokázat a nestačí, aby existenci dluhu pouze popřel: „Pozitivní řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní břemeno či nikoli, však nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o jejíž existenci platí vyvratitelná domněnka, když akceptace takového názoru by ve své podstatě popírala smysl institutu vyvratitelné domněnky […].“(7)

S ohledem na výše uvedené je nutné reflektovat, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku (8), ale jedná se o právo akcesorické, což mimo jiné znamená, že „dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla - li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit.“(9) Pokud se dlužníkovi podaří prokázat, že dluh vůbec nevznikl, pak tato skutečnost je způsobilá vyvrátit právní domněnku existence dluhu uznaného písemně co do důvodu a výše. (10)

-------
1 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 6073/2017 ze dne 19. 3. 2019.
2 Tamtéž.
3 Tamtéž.
4 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010, ze dne 23. 9. 2010.
5 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 362/2005 ze dne 28. 6. 2007.
6 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2854/99 ze dne 25. 10. 2000.
7 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2981/2014 ze dne 28. 6. 2016.
8 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 362/2005 ze dne 28. 6. 2007.
9 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1171/2000 ze dne 28. 4. 2002.
10 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1368/2009 ze dne 28. 4. 2011.

Kvalifikovaná výzva dle § 114b o. s. ř.

„Přestože institut kvalifikované výzvy nelze přímo podřadit pod koncentraci řízení, a to s ohledem na skutečnost, že účastníky neomezuje v možnosti dalšího tvrzení skutečností a navrhování důkazů, nepochybně patří do nové koncepce civilního soudního řízení vyznačující se posílením zásady formální pravdy.“

K podjatosti soudce z pohledu judikatury

Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, které je zakotveno v článku 36 Listiny základních práv a svobod, je součástí práva na spravedlivý proces. K otázce vyloučení (zákonného) soudce z projednávání v dané věci pro podjatost je nutno přistupovat velmi obezřetně, když vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci je krajním prostředkem ultima ratio, neboť tímto postupem je zasahováno do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Cílem tohoto článku je zmapovat konkrétní důvody vedoucí k vyloučení soudce pro podjatost z pohledu judikatury.

Opatření proti nečinnosti rozhodce

Partner advokátní kanceláře David Řezníček vystoupil s hlavním příspěvkem na téma “Opatření proti nečinnosti rozhodce” na IX. ročníku mezinárodního sympozia PRÁVO - OBCHOD - EKONOMIKA konaném ve dnech 23.10. - 25.10. 2019 ve Vysokých Tatrách (Štrbské Pleso). Poprvé v historii této prestižní mezinárodní vědecké konference měly jižní Čechy své zastoupení aktivním přednášejícím.


Společně s Davidem Řezníčkem přednesli svůj příspěvek v rámci bloku o rozhodčím řízení mj.:
- JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. (Nejvyšší soud ČR),
- prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., (Právnická fakulta MU v Brně),
- JUDr. Jiří Valdhans, Ph.D., (Právnická fakulta MU v Brně),
- Prof. Dr. et Mgr. Ing. Alexander J. Bělohlávek, dr. h. c. (Právnická fakulta ZČU v Plzni, Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze),
- JUDr. Ján Štiavnický, (Ústavný súd SR).

K povinnosti manželů přispívat na náklady rodinné domácnosti

Ustanovení § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) stanoví, že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná, přičemž poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

Ručení nástupnických společností za závazky rozdělované společnosti v případě rozdělení společnosti odštěpením

Vlastnické právo ke jmění obchodní společnosti nebo jeho části nemusí být nutně převedeno na jinou obchodní společnost pouze na základě kupní smlouvy. Jedním z dalších způsobů je i forma přeměny obchodní společnosti, i když se pak nejedná o převod jmění (nebo jeho části) ale o přechod vlastnického práva.

Rodičovská odpovědnost – neshoda rodičů ve vzdělání dítěte

V dnešní době mají děti velké spektrum možností pro výběr svého vzdělání, nicméně je čím dál častějším případem neshoda rodičů o výběru vzdělání pro své dítě. Většinou tento případ nastává po rozvodu či rozchodu rodičů, ale není nemožné tuto otázku řešit i ve fungující domácnosti.

Důležité je si pro tento případ vymezit pojem „rodičovská odpovědnost“. Rodičovskou odpovědností se zaobírá §858 zákona č. 89/2012 Sb., který říká, že rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména:

Teplotní extrémy na pracovišti? Jaká jsou vaše práva

Řada z Vás se během letních a zimních měsíců potýká s nepříznivými podmínkami na pracovišti díky extrémně nízkým či extrémně vysokým teplotám. Ale i v tomto případě jste jako zaměstnanci pracovním právem chráněni.

Dávky nemocenského pojištění

Nemocenské

Podmínky nároku na nemocenské

Nemocenské představuje peněžitou dávku, která nahrazuje započitatelný příjem a náleží pojištěnci z jeho nemocenského pojištění. Způsob výpočtu lze dohledat na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení: https://www.cssz.cz/web/cz/podrobne-informace-o-nemocenskem. Podmínkou pro výplatu nemocenské je uznání pojištěnce dočasně pracovně neschopným, nebo výplata pojištěnci, jemuž byla nařízena z ochranných důvodů karanténa podle zvláštního právního předpisu.

Přiměřenost smluvní pokuty v konkurenční doložce

Po skončení pracovního poměru mohou mít zaměstnavatelé v některých pracovních sektorech zájem na zamezení bezprostředního výkonu konkurenčního jednání (bývalých) zaměstnanců. Za tímto účelem je tak možné sjednat konkurenční doložku. Při sjednání konkurenční doložky po zániku pracovního poměru je však nezbytné dodržet zákonem stanovené podmínky tak, aby konkurenční doložka byla sjednána platně a mohla způsobit zamýšlené účinky.

 

© 2019 REZNICEK & CO, All Rights Reserved   |   Zásady zpracování osobních údajů   |   Informace pro spotřebitele