Zaměstnanci vykonávající práci převážně v zahraničí a možnost výplaty mzdy v cizí měně

Sjednání místa výkonu práce jako jedné z povinných náležitostí pracovní smlouvy má vyjadřovat, v jakém místě nebo v jakých místech může zaměstnavatel od zaměstnance vyžadovat výkon práce. Způsob sjednání místa výkonu práce a šíře tohoto místa je pak věcí dohody zaměstnance a zaměstnavatele. Strany jsou při sjednávání omezovány pouze tím, že ujednání v pracovní smlouvě musí být vždy určité, nejsou však omezovány rozsahem sjednaného místa. Zákon č. 262/2006 Sb., v aktuálním znění, Zákoník práce, zde nijak nelimituje smluvní volnost.

 

Pokud si strany sjednají jako místo výkonu práce pouze Českou republiku, ustanovení § 142 odst. 1 Zákoníku práce povinuje zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci mzdu nebo plat v zákonných penězích. Zákonnými penězi jsou ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů platné bankovky a mince vydávané ČNB, tedy české koruny.

Je třeba rozlišovat pojmy sjednání mzdy a vyplácení mzdy. Zatímco vyplácení mzdy musí zaměstnavatel u zaměstnance s místem výkonu práce v tuzemsku realizovat v českých korunách (viz. výše), ke sjednání mzdy zákon tuto podmínku nepřipojuje. Otevírá se tedy prostor pro úvahu, že „co není zákonem zakázáno, je dovoleno.“ Názory odborné veřejnosti, zda lze sjednat měnu v cizí měně, nejsou jednotné a k dispozici není ani relevantní soudní judikatura, proto sjednání mzdy v eurech nelze bez výhrad doporučit. Tento postup by mohl být v rozporu se zásadou rovného zacházení se zaměstnanci a se zásadou rovnosti v odměňování zaměstnanců.

Jako možné řešení se tedy jeví sjednat místo výkonu práce šířeji – např. Evropská unie. Domníváme se, že pokud povaha činnosti, již určití pracovníci vykonávají, je pojmově spjata s výkonem práce na větším územním rozsahu – např. manažeři, obchodní zástupci apod., je takto sjednané místo výkonu práce zcela v souladu s právními předpisy.

V § 143 odst. 2 a 3 ZP je potom stanovena výjimka pro zaměstnance s místem výkonu práce v zahraničí, když u těchto zaměstnanců je možné s jejich souhlasem poskytovat, tj. vyplácet, mzdu nebo její část v dohodnuté cizí měně. Obsah odstavců 2 a 3 je nutno chápat ve vzájemné souvislosti. Podle odstavce 3 se pro přepočet mzdy nebo platu nebo jejich části na cizí měnu použije kurz vyhlášený ČNB platný v den, ve kterém zaměstnavatel nakupuje cizí měnu pro účel výplaty mzdy nebo platu. Při výplatě mzdy nebo platu z devizového účtu zaměstnavatele se použije přepočet v kursu platném v den převodu v příslušné bance.

V pracovní smlouvě je pak vhodné sjednat i místo pravidelného pracoviště pro účely cestovních náhrad. Pravidelným pracovištěm zákon rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem. Pokud by nebylo takové místo dohodnuto, považuje se za pravidelné pracoviště místo, ve kterém nejčastěji začínají cesty zaměstnance.