Fikce doručení v soukromém právu

Podle ust. § 45 ObčZ působí projev vůle (čili je účinný) vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Za okamžik „dojití projevu vůle“ je dle konstantní judikatury považována chvíle, kdy se projev vůle dostane do dispoziční sféry adresáta, tedy kdy má objektivní možnost se s ním seznámit.

 

Od tohoto okamžiku je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. To, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem právního úkonu přitom není nezbytné; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu v č.j. 32 Odo 442/2003) To se může stát např. doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky ( viz rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 2622/2006).

Ač je § 45 zařazen systematicky do části ObčZ upravujícího vznik smlouvy, dle judikatury je toto ustanovení aplikovatelné na jednostranné písemné hmotněprávní úkony obecně. (např. rozh. NSS č.j. 26 Cdo 864/2004 týkající se doručení výpovědi z bytu, rozh. NSS č.j. 28 Cdo 72/2004 týkající se výzvy k vydání věci podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.)

Ve smluvních vztazích se často lze setkat s ujednáním upravujícím doručování projevů vůle odchylně od ust. § 45 ObčZ.. Jde o vyjádření smluvní volnosti stran soukromoprávních vztahů, vyjádřené v § 2 odst. 3 ObčZ - „účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit“ K tomu, v jaké míře je možné se od ust. § 45 odchýlit se vyjádřil ve svém rozsudku č.j. 5 Cmo 161/2009 Vrchní soud. Podle soudu je přípustné sjednat kontaktní adresy popř. osoby s tím, že právní úkon bude účinný okamžikem doručení na smluvené místo, popř. sjednané osobě. Tím se dostane do sféry adresáta a je jeho povinností zajistit v daném místě či u sjednané osoby přijímání zpráv. Okamžik doručení však nelze sjednat tak, aby účinnost právního úkonu nastala i tehdy, pokud adresát nebude mít objektivní možnost se s právním úkonem seznámit (např. z důvodu pochybení na straně přepravce, havárie či neodvratitelné události). V praxi se jedná zejména o situace, kdy je účinnost právního úkonu vázána na uplynutí lhůty po odeslání. Takovéto ustanovení by tedy bylo neplatné a okamžik účinnosti by bylo nutno posuzovat dle obecné úpravy ObčZ.

© 2019 REZNICEK&CO, All Rights Reserved.