Pod pojmem porušení manželské věrnosti lze považovat navázání natolik úzkého vztahu s jinou osobou, který pro svůj intimní a citový rámec nevzbuzuje žádné pochyby o faktickém odcizení manželů, a to bez zřetele k tomu, jak ten který manžel subjektivně takovýto vztah vnímá. Za porušení manželské věrnosti lze proto z hlediska zákona o rodině považovat i situaci, kdy manžel naváže intimní vztah s jinou osobou, přičemž druhý manžel se subjektivně takovým chováním svého manžela necítí dotčen, neboť jde o skutečnost, kterou nutno poměřovat z objektivního hlediska. Porušení manželské věrnosti jedním z manželů je třeba pokládat za chování, které je v rozporu s dobrými mravy, odůvodňující nepřiznání výživného manželovi, který se tohoto jednání dopustil, vůči manželovi, který manželskou věrnost neporušil. Krajský soud v Ústí nad Labem, 10 Co 250/2004, [Výběr VKS 53/2005]
