Zákonná úprava valorizace a redukce vnosů v rámci vypořádání společného jmění manželů ať už vynaložených z výlučného majetku jednoho z manželů na majetek společný či naopak je přitom výslovně zakotvena v zákoně poměrně krátce, neboť dřívější občanský zákoník č. 40/1964 Sb., danou problematiku vůbec neupravoval, když byla tato otázka řešena jen v rámci soudní judikatury, která však nebyla zcela jednotná, přičemž valorizace vnosu, tak jak je pojata v současném občanském zákoníku, byla prakticky vyloučena.
Co se týče vypořádání vnosu vynaloženého z výlučného majetku jednoho z manželů na věc náležející do společného jmění manželů, jehož cena se v průběhu času snížila, dřívější soudní praxe reprezentována stanoviskem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu zákonných ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví ze dne 3. 2. 1972, č. j. Cpj 86/71 dovodila, že i hodnota vynaloženého vnosu by se s přihlédnutím k rozsahu užívání společné věci oběma manželi měla poměrně snížit. Opačně tomu však bylo v případě, kdy byl vnos vynaložen ze společného jmění manželů na výlučný majetek jednoho z nich kdy, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdo 2655/98, ze dne 20. 12. 2000, bylo třeba tento vnos, coby investici vypořádat v hodnotě, ve které byl na výlučný majetek jednoho z manželů vynaložen, přičemž se tak ke snížení hodnoty tohoto výlučného majetku nepřihlíželo.
Pokud jde o samotnou valorizaci vnosu, a sice situaci, kdy se věc náležející do společného jmění manželů na základě vnosu z výlučného majetku jednoho z manželů zvýšila, dřívější rozhodovací praxe soudů, jakož i odborná literatura vycházela z teorie, že pakliže se zvýšila hodnota společné věci, která by následně byla v této zvýšené hodnotě mezi manželi v rámci vypořádání společného jmění manželů rovněž i vypořádána, k valorizaci vynaloženého vnosu jednoho z manželů nebylo přihlíženo. Za všechny je možné odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 5336/2007, ze dne 12. 8. 2009, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že vnosy do majetku ve společném jmění manželů nepodléhají tzv. valorizaci, a to i v případě, že šlo o pořízení prostředků na pořízení společného bytu. Nejinak tomu přitom bylo i v případě, kdy byl vnos vynaložen z prostředků náležejících do společného jmění manželů na výlučný majetek jednoho z manželů, neboť i v daném případě judikatura Nejvyššího soudu, za všechny lze uvést např. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1160/2013, ze dne 14. 8. 2014, v případě vypořádání společného jmění manželů, které probíhalo podle zákona č. 40/1964 Sb., valorizaci vnosu zcela vyloučila.
Jak vyplývá z výše uvedeného, je tak nanejvýš zřejmé, že oproti dřívější právní úpravě, došlo s přijetím současného občanského zákoníku v otázce zhodnocení a znehodnocení vnosů do či ze společného jmění manželů k vítanému posunu, přičemž je nyní na obecných soudech, aby se s aplikací daných pravidel v rámci své rozhodovací praxe co nejlépe vypořádaly.
Ačkoliv by se přitom mohlo zdát, že se zakotvením valorizace a redukce vnosu do občanského zákoníku předmětná problematika zjednodušila, není tomu zcela tak. Je nepochybné, že v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů, bude i nadále docházet k řadě zcela specifických případů, přičemž to bude opětovně soudní judikatura, která se bude muset spornými otázkami dané problematiky zabývat a tyto sjednotit. Oproti dřívější úpravě však největší posun spatřujeme v tom, že již není valorizace vnosu zcela vyloučena, přičemž se tak v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů otevírá možnost domoci se vypořádání vnosu ve valorizované výši. Pokud je nám však známo, tak k dnešnímu dni doposud nebyla otázka valorizace vnosu dle současné právní úpravy před Nejvyšším soudem řešena, je tedy otázkou, jakým směrem se bude v dané oblasti soudní praxe ubírat.
