Koronavirus jako důvod pro omezení styku s dítětem

 

Ke zmírnění tohoto omezení byla opatřením stanovena celá řada výjimek, mimo jiné výjimka uvedená v čl. I. odst. 1 písm. b) tohoto mimořádného opatření, která umožňuje volný pohyb osob za účelem nezbytné cesty za rodinou nebo osobami blízkými. Řada rodičů ovšem v důsledku obav o zdraví svého potomka vyslovila pochybnosti o tom, zda je v této mimořádné situaci namístě realizovat styk nezletilého s druhým rodičem, resp. zda je cestování dítěte za účelem realizace styku s druhým rodičem skutečně nezbytnou cestou.

Ani v režimu nastoleném mimořádným opatřením však nepozbývá platnost občanský zákoník, který v ust. § 888 stanoví, že „Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže.“ Pokud tedy došlo k úpravě styku soudním rozhodnutím, je nutno takové rozhodnutí považovat za úpravu, která je v zájmu dítěte, a je nezbytná pro jeho zdárný vývoj. Mimořádné opatření samo o sobě není důvodem ke změně v poměrech nezletilého dítěte a pokud nehrozí ze strany rodiče prokazatelné ohrožení zdravotního stavu dítěte, neexistuje žádný právní důvod, který by styk dítěte s rodičem jakkoliv omezoval.

Stejné stanovisko k této problematice zaujala také Unie rodinných advokátů, která k dané problematice vyjádřila prostřednictvím advokátky JUDr. Jany Tomešové: „Krizové opatření tak nemá na předávání dětí žádný vliv, neboť cesty vykonávané za účelem předání, nebo převzetí dětí představují právě vládou schválenou výjimku ze zákazu pohybu. Je tedy zřejmé, že péče o děti a s ním spojené předávání dětí mezi rodiči nepředstavuje žádné porušení vládou stanovených pravidel. Totéž platí pro předávání dětí třetím osobám (např. prarodičům apod.) Z právního hlediska tak je na místě dodržovat rozhodnutí soudu týkajícího se dětí.1“

Nouzový stav sám o sobě tedy není důvodem pro zamezení tohoto styku. Důvodem odepření styku je opravdu důvodná obava, která nadto musí mít oporu v reálném opatření, např. v nařízení karantény jednomu z rodičů či osobě, se kterou jeden z rodičů žije, nařízení izolace jednoho z rodičů či nařízení zákazu vycházení v postižených oblastech, a to jak v případech, kdy se toto opatření vztahuje jak na bydliště dítěte, tak na bydliště rodiče oprávněného ke styku.

Na okraj je pak nutno podotknout, že činnost soudů nebyla z formálního hlediska omezena, i v této situaci je tedy možno podat v souladu s ust. § 500 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších právních předpisů, návrh na výkon rozhodnutí, jímž může dojít při opětovném porušování soudního rozhodnutí k uložení pokuty až do výše 50.000,- Kč.