Kvalifikovaná výzva dle § 114b o. s. ř.

 

Tato tzv. kvalifikovaná výzva byla do našeho civilního procesu zavedena novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., jakožto jeho zpřesněním souhrnnou novelou zákonem č. 7/2009 Sb. a má sloužit jako prostředek efektivní přípravy jednání a jako prostředek ke zjištění postoje jednotlivých účastníků řízení v dané věci. Hlavním cílem kvalifikované výzvy je zjistit okruh sporných skutečností mezi účastníky. V občanském soudním řádu je kvalifikovaná výzva součástí pojednání o přípravě jednání, jakožto obligatorní fázi řízení, která nastává po zahájení řízení a kterou lze dělit na přípravu jednání dle ustanovení § 114 o. s. ř., přípravu s kvalifikovanou výzvou dle § 114b o. s. ř. a na přípravné jednání dle § 114c o. s. ř. Obsahem institutu přípravy jednání dle § 114 o. s. ř. je povinnost předsedy senátu po zahájení řízení zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v návrhu na zahájení řízení, tedy v žalobě.

Obsah institutu tzv. kvalifikované výzvy

Obsahem institutu tzv. kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř. je možnost předsedy senátu, v případě, že nevyužil výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ji nebylo řádně, tj. dle názoru soudu dostatečně, a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy jiné k prokázání svých tvrzení. „I v případě kvalifikované výzvy musí účastník vylíčit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy k jejich prokázání v soudem stanovené lhůtě. Pokud účastník splní svou procesní povinnost a vyjádří se v této lhůtě k dané věci, skutková tvrzení a návrhy důkazů k jejich prokázání pak nejsou omezeny okamžikem skončení soudem poskytnuté lhůty, ale účastníci mohou bez dalšího uvádět i další skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání v rámci jednání.“ (1) Co se týká samotného vyjádření se, z dikce zákona tedy vyplývá, že žalovaný má zde povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o čemž musí být soudem poučen. Soud v takovém případě, v důsledku naplnění zákonné „fikce“, tedy nevyvratitelnou právní domněnkou, uznání nároku vydá rozsudek pro uznání (§ 153a o. s. ř.), o čemž musí být účastník také náležitě poučen. Fikce uznání nároku uplatněného žalobou je sankcí za nečinnost žalovaného v podobě nevyjádření se na výzvu k žalobě. Nově se po přijetí zákona č. 7/2009 Sb. nemůže uplatnit fikce uznání, jestliže sice žalovaný nesplnil povinnost se ve věci písemně vyjádřit, avšak jsou-li splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5).

Okolnost, že žalovanému bránil vážný důvod vyjádřit se včas k žalobě, je způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání jen za předpokladu, že tento vážný důvod žalovaný v určené lhůtě soudu prvního stupně také sdělil; výjimkou by mohla být jen situace, kdy šlo o tak vážný důvod, který žalovanému neumožnil ani to, aby soudu sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu bránil podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření (např. vážný zdravotní stav).

Z praxe je zřejmé, že institut kvalifikované výzvy dle ust. § 114b o.s.ř. přináší určité interpretační problémy zejména ve vztahu k vydání kvalifikované výzvy v rámci řízení, v němž byl vydán platební rozkaz či elektronický platební rozkaz, jímž bylo návrhu žalobce zcela vyhověno a žalovaný usiluje o projednání věci v rámci nařízení jednání. Nezřídka dochází k situaci, kdy žalovaný sice podá odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, nicméně není schopen rozlišit, jaké skutečnosti jsou ve vztahu k nároku žalobce relevantní, jaká tvrzení a jaké důkazy je nutno předložit k tomu, aby se soud podaným odporem zabýval, rozsudku pro uznání, aby žalovaný vyhověl kvalifikované výzvě dle ust. § 114b o.s.ř. v takovém rozsahu a v takové kvalitě, že nedojde k vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. Danou problematikou se již v minulosti zabýval Ústavní soud České republiky, zejména v nálezu vedeném pod sp. zn. III.ÚS 3964/17, ze dne 20. 3. 2018. V této věci Ústavní soudu uzavřel, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání v důsledku nesplnění výzvy dle ů 114b o.s.ř. „musí být interpretovány restriktivně (exceptiones sunt strictissimae interpretationis). Naopak rozšiřující výklad je namístě tam, kde jde o uplatnění ústavně zaručeného práva na soudní ochranu v podobě práva na přístup k soudu a na soudní ochranu formou řádně vedeného soudního řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; tato základní práva jsou proto porušena, přistoupí-li obecný soud k použití § 114b občanského soudního řádu, aniž předtím řádně uváží možnost postupu podle § 114a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu.“ V citovaném rozhodnutí se Ústavní soud dále uzavřel, že „zákonodárce zavedl tzv. kvalifikovanou výzvu k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud bude před každým jejím vydáním pečlivě zkoumat, zda jsou pro to splněny předpoklady a zda nevystačí vydání výzvy "prosté" podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. V žádném případě nesměřoval úmysl zákonodárce k tomu, aby obecné soudy kvalifikovanou výzvu vydávaly automaticky, "bezmyšlenkovitě", spolu s každým zasláním žaloby žalovanému, a vždy zvažovaly závažné (spíše fatální) důsledky, které jsou s touto výzvou (s "nereakcí" na ni) spojeny. "Povaha věci" a "okolnosti případu" nejsou v každé souzené věci takové, aby mohl soud mechanicky kvalifikovanou výzvu vydat. Soud by proto neměl kvalifikovanou výzvu vydávat v situacích, kdy je z obsahu spisu zřejmé, že je žalovaný jinak aktivní, evidentně nárok uplatněný žalobou nemá v úmyslu uznat a hodlá se plnohodnotně zúčastnit sporu v řízení před soudem - což je právě přesně případ stěžovatele v posuzované věci.“

Tento postup by měl mít soud na paměti zvláště v situacích, kdy je zřejmé, že jedna ze stran sporu je v dané věci ve slabším postavení, typicky např. ve spotřebitelských sporech či v řízení o zaplacení nároků vzniklých např. z titulu tzv. „mikroúvěrů,“ kde na straně žalovaného stojí zpravidla osoby bez právního vzdělání, neschopné reálně vyhodnotit obsah závazku, popřípadě odhalit smluvní podmínky, které jsou v rozporu s dobrými mravy. V takových situacích může mít aplikace výzvy dle ust. §114b o.s.ř. pro žalovaného fatální následky, když při nekvalifikované argumentaci ve vyjádření k výzvě či v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu může nastat fikce uznání závazku i v situaci, kdy je zřejmé, že žalovaný nárok zcela jistě neuznává. V takových případech je namístě, aby soud zkoumal skutečný postoj žalovaného k žalovanému nároku.

------

[1] HAMUĽÁKOVÁ, K. Zásada koncentrace řízení a její uplatnění v civilním soudním řízení. Praha: Nakladatelství Leges, s.r.o., 2010, s. 48