Teplotní extrémy na pracovišti? Jaká jsou vaše práva

Jednou z nejzákladnějších povinností zaměstnavatele je dle §102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce vytvořit pro zaměstnance bezpečné prostředí pro práci a vyhnout se rizikům, která by mohla zaměstnance ohrozit na zdraví. Mezi zdraví ohrožující skutečnosti mohou patřit právě i již zmíněné extrémní teploty. Proto v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nutností, aby zaměstnavatel reagoval i na výraznější změnu teplot. Tyto práva a povinnosti více rozvádí nejen zákoník práce, ale také nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. rozlišuje dva druhy zátěže zaměstnance – při překročení horního limitu se jedná o zátěž teplem a při překročení dolního limitu teploty se jedná o zátěž chladem.
Posouzení rizika teploty na pracovišti se měří pomocí kulového teploměru. S ohledem na maximální a minimální možnou teplotu na pracovišti jsou zaměstnanci rozděleni do několika skupin podle pracovní zátěže a výše energetického výdeje při výkonu pracovních povinností. Čím je vykonávaná práce fyzicky náročnější, tím vyšší jsou přiznávané nároky zaměstnancům. Nejnižší nároky mohou uplatňovat zaměstnanci vykonávající kancelářskou práci s absolutním minimem pohybu – vzhledem k nízkému energetickému výdeji je pro tento druh práce nejnižší možná teplota na pracovišti 20°C a nejvyšší možná teplota vychází na 27°C. Naopak nejvyšší povolená teplota s ohledem na druh práce je 32°C u řidičů nákladních vozidel, traktorů, vozidel hromadné dopravy či zemědělských stroj (viz tabulka níže).

Pokud teplota na pracovišti překročí 36 °C, musí být uplatněn režim střídání práce a zároveň musí být poskytnuty bezpečnostní přestávky.

Další povinnost pro zaměstnavatele v případě nevyhovujících mikroklimatických podmínek vycházející z ust. §104 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., je povinnost poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje. Tuto povinnosti dále rozvádí nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které stanovuje podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kde je zařazeno i nevyhovující mikroklimatické prostředí na pracovišti.

Tím tedy vzniká další nárok, který zaměstnanec může u svého zaměstnavatele požadovat v případě překročení teploty vzduchu nad 31°C, a to právo na ochranné nápoje dle §8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Je nutností, aby ochranný nápoj byl zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více jak 6,5 hmotnostních procent cukru, co může ale obsahovat jsou látky zvyšující odolnost organizmu. Ochranný nápoj poskytovaný pro ochranu před zátěží teplem se podává minimálně v množství 70 % ztracených tekutin a minerálních látek prostřednictvím potu a dýcháním za celou osmihodinovou směnu (v praxi to činní cca 0,9 litru vody. Pokud bude u práce třídy I naměřená teplota například 33 °C, zvyšuje se množství ochranného nápoje na 1,7 litru). V případě zátěže chladem se podávají nápoje v teplé formě a minimální množství je půllitru za jednu osmihodinovou směnu. Dle §8 odst. 3 vládního nařízení č. 361/2007 Sb. se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod, nebo by Vám zaměstnavatel měl poskytnout přístup k pitné kohoutkové vodě.

V případě zátěže chladem Vám náleží rovněž určitá práva. Pokud teplota poklesne až pod 10 °C, je zaměstnavatel povinen poskytnout teplý pracovní oděv, dále při poklesu teploty na pracovišti na méně než 4 °C, musí být zaměstnanec vybaven rukavicemi a pracovní obuví chránící před chladem. Při poklesu teplot pod bod mrazu má zaměstnanec právo na přestávky v ohřívárně a zároveň povinnost nepřesahovat časové limity určené pro výkon pracovních povinností. 

V případě korigované teploty vzduchu -30 °C a nižší nesmí být nechráněná kůže vystavena mrazu více jak 10 minut.
Na klimatizovaných pracovištích musí zaměstnavatel dodržovat teplotní rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou okolo 5-6°C.
Zaměstnavatel by tak měl dbát svých výše uvedených povinností, které mu právní předpisy vůči zaměstnancům ukládají a zaměstnanec má nárok se těchto svých práv domáhat.