Po skončení pracovního poměru mohou mít zaměstnavatelé v některých pracovních sektorech zájem na zamezení bezprostředního výkonu konkurenčního jednání (bývalých) zaměstnanců. Za tímto účelem je tak možné sjednat konkurenční doložku. Při sjednání konkurenční doložky po zániku pracovního poměru je však nezbytné dodržet zákonem stanovené podmínky tak, aby konkurenční doložka byla sjednána platně a mohla způsobit zamýšlené účinky.

Podle ustanovení § 310 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) platí, že „Byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.“ Konkurenční doložka však nemůže být sjednána neomezeně kdykoliv, ale pouze za podmínek dle § 310 odst. 2 zákoníku práce, tedy za předpokladu, že sjednání konkurenční doložky lze od zaměstnance spravedlivě požadovat, a to s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití by při výkonu „konkurenční činnosti“ mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Dle ustanovení § 310 odst. 3 zákoníku práce pak v případě, že je v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec (bývalému) zaměstnavateli povinen zaplatit, pokud poruší ujednání plynoucí z konkurenční doložky, tak závazek zaměstnance a (bývalého) zaměstnavatele (tedy sjednaná konkurenční doložka) zanikne zaplacením ujednané smluvní pokuty. Ustanovení § 310 zákoníku práce dále stanoví, že zaměstnavatel je oprávněn od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru. Pokud se jedná o zaměstnance, tak zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět v případě, že mu zaměstnavatel do 15 dnů po splatnosti nevyplatil ujednané peněžité vyrovnání nebo jeho část. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že nejen samotná konkurenční doložka, ale také následné odstoupení nebo výpověď z konkurenční doložky, musí mít písemnou formu.

Hlavním účelem konkurenční doložky tak bude snaha zaměstnavatele zamezit úniku důležitých informací, které zaměstnanec u zaměstnavatele získal a jejichž únik ke konkurenčnímu zaměstnavateli je způsobilý přivodit (bývalému) zaměstnavateli újmu. V praxi se však mohou vyskytovat výkladové problémy ohledně toho, co je již považováno za tuto „konkurenční činnost“ a co naopak ne. K této problematice se vyjadřoval již Nejvyšší soud, který ve svém rozsudku ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5337/2017 uvedl, že „Ze skutečnosti, že zaměstnanec po skončení pracovního poměru koná práci u zaměstnavatele, jehož předmět činnosti je shodný s předmětem činnosti zaměstnavatele, s nímž uzavřel dohodu podle ustanovení § 310 odst. 1 zák․ práce, nebo jehož činnost má vůči němu soutěžní povahu, nelze bez dalšího dovozovat, že zaměstnanec vykonává výdělečnou činnost, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. O výkon výdělečné činnosti zaměstnance ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce nejde, jestliže se zaměstnanec u nového zaměstnavatele vzhledem k druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě na činnosti, která je shodná s předmětem činnosti předchozího zaměstnavatele nebo která má vůči němu soutěžní povahu, nepodílí a nemůže proto při ní informace, poznatky a znalosti pracovních a technologických postupů, které získal v pracovním poměru u předchozího zaměstnavatele, využít a jeho činnost tím závažným způsobem ztížit (srov. již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2995/2011).“

Z výše uvedeného rozhodnutí je tak zřejmé, že vždy bude nutné každou situaci posoudit individuálně dle specifických okolností daného případu, neboť nelze obecně vymezit, kdy se již jedná o činnost s konkurenční povahou, jejíž výkon je tudíž porušením konkurenční doložky, a kdy nikoliv.

Problém v praxi může nastat v okamžiku, kdy zaměstnanec konkurenční doložku poruší, tedy je nepochybné, že se dopustil výkonu konkurenční činnosti, avšak pouze v horizontu několika hodin nebo dní a poté (nový) pracovní poměr ukončí. Tímto případem se zabýval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 3101/18. V tomto rozhodnutí řešil Ústavní soud situaci, kdy zaměstnavatelka s (bývalou) zaměstnankyní uzavřela konkurenční doložku, v níž se zaměstnankyně zavázala, že se po dobu jednoho roku od ukončení pracovního poměru u bývalé zaměstnankyně zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatelky nebo která by měla vůči ní soutěžní povahu. Zaměstnavatelka se současně zavázala poskytnout zaměstnankyni přiměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění ujednaného závazku a naopak zaměstnankyni v případě porušení závazku tížila sjednána smluvní pokuta ve výši průměrné roční mzdy, která činila částku 420.000,- Kč (měsíční odměna činila 35.000,- Kč).

Zaměstnankyně nicméně svou povinnost z ujednané konkurenční doložky porušila, když se na čtyři dny nechala zaměstnat u společnosti, kde vykonávala činnost, která měla soutěžní povahu k předmětu činnosti bývalé zaměstnavatelky. I přes to, že zaměstnankyně byla zaměstnána pouze na čtyři dny, tak zaměstnavatelka požadovala zaplacení smluvní pokuty v plné výši, tedy ve výši 420.000,- Kč s úroky z prodlení. Soud prvního stupně nejdříve uvedl, že sjednaná pracovní smlouva a tím i konkurenční doložka je neplatná, nicméně toto rozhodnutí bylo následně zrušeno odvolacím soudem a vráceno zpět soudu prvního stupně. Soud prvního stupně poté rozhodl, že s ohledem na skutečnost, že zaměstnání, kterým byla konkurenční doložka porušena, trvalo pouze čtyři dny, tak zaměstnankyně nemohla předat všechny informace, zkušenosti a poznatky pracovních postupů konkurenci, a proto je na místě smluvní pokutu snížit a uložil tak zaměstnankyni zaplatit zaměstnavatelce částku ve výši 35.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podaly obě účastnice odvolání.

Odvolací soud se však se závěrem soudu prvního stupně neztotožnil a uvedl, že smluvní pokutu ujednanou v konkurenční doložce nelze nikterak moderovat a uložil zaměstnankyni povinnost zaplatit zaměstnavatelce částku 385.000,- Kč s příslušenstvím, aby tak byla smluvní pokuta zaplacena v plné výši. Na základě dovolání ze strany zaměstnankyně poté byla věc řešena Nejvyšším soudem, který zaujal stanovisko, že sama smluvní pokuta není nepřiměřená, ale výkon práva zaměstnavatelky byl v rozporu s dobrými mravy, neboť s ohledem na krátkou dobu trvání nového pracovního poměru neměla zaměstnankyně požadovat zaplacení smluvní pokuty, nýbrž měla využít prostředky ochrany proti nekalé soutěži.

Dle Ústavního soudu bylo však rozhodnutím Nejvyššího soudu zasaženo do základního práva zaměstnavatelky zaručeného čl. 26 odst. 1 Listiny1) a zásady pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat). Dle Ústavního soudu je určující pouze to, zda k porušení povinnosti sjednané konkurenční doložkou došlo bez ohledu na dobu trvání porušení nebo bez ohledu na to, zda zaměstnanec skutečně citlivé informace prozradí. Nelze totiž opomenout, že k předání citlivých informací a know-how může dojít i v horizontu pár hodin či dokonce minut – např. zkopírováním daných souborů na pevný disk.

Pokud se pak jedná o přiměřenost výše smluvní pokuty, pak k tomu Ústavní soud uvedl, že s ohledem na skutečnost, že kdyby zaměstnankyně závazek dodržela, tak ji byla vyplacena částka 420.000,- Kč a naopak v případě porušení je povinna zaplatit stejnou částku, pak v tomto ujednání nelze spatřovat nepřiměřenost ani rozpor s dobrými mravy a moderace smluvní pokuty tak není na místě a zaměstnavatelka má právo na její plné vyplacení, neboť zaměstnankyně svůj závazek z konkurenční doložky nepochybně porušila.

-----
1. Čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“

Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze je stálý nezávislý rozhodčí soud, který rozhoduje veškeré majetkové spory nezávislými rozhodci. Listina rozhodců obsahuje celou řadu renomovaných právníků z právní praxe i akademické sféry.

Podle čl. III. Statutu tohoto mezinárodního rozhodčího soudu může být zvolen členem předsednictva pouze rozhodce zapsaný na listině rozhodců vedené Rozhodčím soudem, který je vysoce odborně způsobilý, působil delší dobu jako rozhodce a požívá vážnosti u odborné veřejnosti v tuzemsku i v zahraničí.

Elektronizace justice měla být velikým pokrokem ve vývoji české justice, srovnatelným s vynálezem knihtisku, který se následně transformoval do dnešní podoby. Elektronická platforma justice má usnadnit komunikaci jednak mezi vnějším světem a soudy, tak i v rámci justice. Sem lze zahrnout i orgány činné v trestním řízení, či třeba znalce a tlumočníky, souhrnně je lze označit za pracovníky v rámci organizace justice.

Posílením týmu o zkušeného odborníka, který se v oblasti trestního práva pohybuje více než 40 let, rozšířila advokátní kancelář Řezníček & Co. významně svou působnost také do oblasti trestního práva. JUDr. Josef Richtr bude v rámci své nové role advokáta zodpovědný za rozšíření specializace kanceláře do oblasti trestního práva, s cílem poskytnout klientům efektivní obhajobu s využitím bohatých celoživotních profesních zkušeností v tomto oboru.

Možnost zaměstnavatele zprostit se povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy zaměstnanci upravuje ustanovení § 270 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V prvé řadě je nutno podotknout, že výše uvedené ustanovení bylo do zákoníku práce zavedeno až na základě novely od 1. 10. 2015.

Podle ustanovení § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), jsou spoluvlastníky osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně. Ustanovení § 1140 občanského zákoníku pak stanoví, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, přičemž každý ze spoluvlastníků může žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví v případě, že předmět spoluvlastnictví lze rozdělit, nebo může žádat o zrušení spoluvlastnictví, avšak nesmí tak činit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého spoluvlastníka.

Nabytí od neoprávněného vychází ze situace, kdy prodávající (subjekt A) převede vlastnické právo na základě kupní smlouvy na kupujícího (subjekt B), ale následně dochází například z důvodu odstoupení od smlouvy k jejímu zneplatnění. V tuto chvíli se na smlouvu hledí jako neplatnou ex tunc, tedy již od počátku. 

Dne 25. 5. 2018 vstoupilo v účinnost nařízení, o kterém již jistě slyšel snad každý z nás, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) označované též jen jako „GDPR“ (z angl. General Data Protection Regulation).

Proces zadávání veřejných zakázek má svůj rámec nově upravený v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění. Tato nová právní úprava umožňuje hodnotit jednotlivé nabídky nejen z hlediska nabídkové ceny, ale umožňuje zadavateli stanovit i jiná hodnotící kritéria, která zajistí, že nabídka, která bude v zadávacím řízení úspěšná, bude odpovídat i zamýšlenému záměru zadavatele.

  1. Zkušební doba
  2. Kvalifikační dohoda
  3. Ochrana osobnosti
  4. Zvyšování vs. prohlubování kvalifikace lékařů
  5. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli
  6. Přímý marketing podle právní úpravy GDPR
  7. Působnost veřejného ochránce práv a způsoby podávání podnětů k veřejnému ochránci práv
  8. Problematika kamerového systému na pracovišti
  9. Násilná kriminalita mladistvých
  10. Proces schvalování vzdání se práva zastupitelstvem obce
  11. Trestní odpovědnost v závislosti na nepříčetnost
  12. Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi a její dopad na vyplácení doplatku na bydlení
  13. Povinnost obce vymáhat pohledávky a možnost obce prominout dluh, či vzdát se svých práv
  14. Zánik vyživovací povinnosti rodičů k dítěti
  15. Výpočet dědického podílu dotčeného započtením daru poskytnutého zůstavitelem
  16. Nemajetková újma při ublížení na zdraví
  17. Odstoupení od smlouvy o dílo
  18. Zánik ručení v důsledku zaviněného jednání věřitele
  19. Společná péče o dítě po rozchodu rodičů
  20. Problematika zákonné úpravy styku osoby blízké s nezletilým dítětem
  21. Exekuce na dlužné a běžné výživné
  22. Institut předmanželské smlouvy
  23. Srovnání platnosti konkurenční doložky podle obchodního zákoníku (z.č. 513/1991 Sb.) a občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb.)
  24. Kumulativní hlasování
  25. Sporný versus nesporný rozvod manželství
  26. K neplatnosti rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným
  27. Vysílání pracovníků
  28. Faktický pracovní poměr
  29. Pracovní mobilita v Evropské unii ve vztahu k České republice
  30. Střídavá péče versus široký rozsah styku
  31. K disparitě podílů při vypořádání společného jmění manželů soudem
  32. Výhody a nevýhody rozhodčího řízení
  33. K podmínkám uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím
  34. Adhezní řízení aneb možnosti poškozeného domáhat se náhrady škody, nemajetkové újmy či bezdůvodného obohacení v rámci trestního řízení
  35. Vymezení pojmu sdělování díla veřejnosti v souvislosti s posouzením užití autorského díla
  36. Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic ICSID
  37. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů
  38. Možnosti ochrany menšinových společníků společnosti s ručením omezeným ve společenské smlouvě
  39. Nepředvídatelnost rozhodčího nálezu jako důvod jeho zrušení soudem
  40. Povinnost správce daně zjistit daň ve správné výši
  41. Problematika zakotvení pravidel rozpočtové odpovědnosti do právního řádu ČR
  42. Nová právní úprava vyživovací povinnosti rodičů k dětem
  43. Zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách
  44. Spekulativní registrace doménových jmen
  45. Střídavá péče ve světle současné judikatury
  46. Převod majetku mezi obchodními korporacemi a jejich společníky
  47. Právo na paušální náhradu hotových výdajů a rovnost účastníků
  48. Použití kamerových systémů na pracovištích
  49. Domovní prohlídka v bytě advokáta
  50. Vázanost soudu judikaturou
  51. Nová metodika nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví
  52. Náhrada škody
  53. Odpovědné zadávání veřejných zakázek
  54. Právo pacienta na sdělení výsledků odborných vyšetření
  55. Lehkomyslné jednání zaměstnance
  56. Výpověď z pracovního poměru 2
  57. Obvyklá opatrnost při odesílání důležité zásilky úřadu
  58. Úroky z prodlení a dobré mravy
  59. Důkazní síla znaleckého posudku vyžádaného jednou ze stran sporu
  60. Výživné a výdělkové poměry obou rodičů
  61. Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, zneužití pravomoci úřední osoby
  62. Vyloučení společníka
  63. Určení výše úhrady za zdravotní péči
  64. Převod obchodního podílu a princip loajality
  65. Nebezpečné pronásledování
  66. Smluvní pokuta
  67. Smlouva o přepravě nákladu - odpovědnost podle Úmluvy CMR
  68. Relevance nesouhlasu jednoho z rodičů se střídavou péčí
  69. Nová rizika pro členy orgánů obchodních korporací
  70. Soustavné méně závažné porušování povinnosti zaměstnancem
  71. Ocenění obchodního podílu pro účely vypořádání SJM v soudním řízení
  72. Porušení manželské věrnosti a výživné
  73. Výlučné užívání věci z nevypořádaného SJM jedním z manželů - Rozsudek NS z 26.11.2008, sp.zn. 33 Odo 1229/2006
  74. Střídavá péče - Nález Ústavního soudu zn.sp. III. ÚS 1206/09 ze dne 23.února 2010
  75. Civilní letectví
  76. Zásada vyrovnanosti veřejných rozpočtů v České republice
  77. Změny právní úpravy dopadající na společnost s ručením omezeným od 1. 1. 2014
  78. K odpovědnosti jednatele společnosti s ručením omezeným dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014
  79. Potravinové právo
  80. Problematika odpovědnosti dopravce za škodu při mezinárodní silniční přepravě
  81. Dárování orgánů ex mortuo
  82. Okolnosti vylučující protiprávnost
  83. K možnosti ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle ust. § 52 písm. a), c) ZPr
  84. K problematice smlouvy o nájmu bytu a jejího ukončení ze strany pronajímatele
  85. Zpracování osobních údajů zaměstnanců zaměstnavatele prostřednictvím třetích osob
  86. K přípustnosti reklamního sdělení na výsledkovém listu
  87. Kontrola věcí a prohlídky zaměstnanců prováděné zaměstnavatelem
  88. K platnosti Smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převodu dosud neexistující bytové jednotky
  89. K režimu zákona o veřejných zakázkách v souvislosti se smlouvou o nájmu nebytových prostor
  90. Právní rizika fiktivních příhozů na internetových aukcích
  91. K možnosti uzavřít smlouvu o nájmu bytu právnickou osobou jako nájemcem
  92. K možnosti zasílání výsledků laboratorních vyšetření formou emailu
  93. K otázce uložení povinnosti náhradní výsadby v případě pokácení dřevin rostoucích mimo les
  94. Prodlužování pracovního poměru na dobu určitou
  95. Právo volby pacienta na poskytovatele zdravotních služeb
  96. Výpověď z pracovního poměru
  97. Možnosti postihu zaměstnance při nedodržení výpovědní doby
  98. Povinnost právnické osoby oprávněné k podnikání třídit odpad
  99. K bezpečnostním přestávkám v práci ve smyslu ust. § 9 odst. 6 NV č. 272/2011 Sb.
  100. Zaměstnanci vykonávající práci převážně v zahraničí a možnost výplaty mzdy v cizí měně
© 2019 REZNICEK&CO, All Rights Reserved.